„Zbývají mi týdny života.“ Florbalista Adam z Ostravy sdílí příběh, který dojímá

Autoři | Foto Repro Youtube.com, Instagram

Adam Choma je talentovaný florbalista, kterému se ve třiadvaceti letech vrátila rakovina. Rozhodl se promluvit a sdílet ve videu svůj pohled na život s nevyléčitelnou nemocí, na chyby zdravotního systému i na sílu lásky a přátelství. Jeho příběh zasáhl desetitisíce lidí – nejen proto, že mluví o smrti, ale hlavně proto, jak upřímně mluví o životě.

„Zdravím. Moje jméno je Adam Choma a vrátila se mi rakovina. Doktoři mi dávají poslední týdny či měsíce života. V tomto videu ti povím můj příběh.“

Těmito slovy začíná třiadvacetiletý Adam Choma své video „Můj příběh“, které během pár dní zhlédly desetitisíce lidí. Ne proto, že mluví o smrti, ale protože mluví o životě a o tom, co znamená přijít o budoucnost.

Z rodiny bojovníků

Adam pochází z Ostravy a jeho život nikdy nebyl úplně jednoduchý. Přesto o něm nemluví jako o neštěstí – spíše jako o škole života. Jeho tatínek přišel při pracovním úrazu o nohy od kotníků a maminka chodila do fyzicky náročné práce. I přesto nezapomněli Adama ve všem podporovat.

Adam se v dětství nadchnul pro florbal. Hrál za FBC Ostrava, později za Vítkovice a postupně se díky svému talentu dostal i do české juniorské reprezentace, která ho zavedla na mezinárodní zápasy do Švýcarska.

Adam dokonce zvládal kombinovat každodenní tréninky a časté zápasy se školou – vystudoval stavebku v Ostravě a pokračoval v roce 2022 s architekturou na Vysoké škole báňské Technické. Architekturu nakonec po roce vyměnil za obor stavební inženýr, kde byl mnohem spokojenější.


Adam ve svém videu na Youtube.

Bolesti, které odhalily rakovinu

Adam začal v květnu roku 2023 pociťovat silné bolesti hlavy. Nešlo o běžné nepohodlí – byly to bolesti tak intenzivní, že nemohl spát, soustředit se ani normálně fungovat. Až CT skeny mozku odhalily to nejhorší: Adam měl v hlavě nádor o velikosti tenisového míčku, který vyžadoval okamžitou operaci.

Hned 1. června 2023 podstoupil Adam náročnou operaci v Brně, kde byl, kvůli typu nádoru, který je typický spíše u dětí, umístěn na dětské onkologii. Tam také absolvoval kombinovanou chemoterapii a radioterapii.

„Díky chemoterapiím jsem v Brně poznal nesmírně mnoho zajímavých lidí a našel jsem si kamaráda Evžena, díky kterému mi celá otřesná léčba utekla poměrně rychle. Ukázal mi, že když budu veselý, nebude to ani tak hrozné.“

V červnu 2024 přišla naděje. Léčba zabrala a Adam se vrátil do běžného života a znovu začal sportovat.

Láska v těžkých časech

Důležitou roli v Adamově příběhu hraje i jeho přítelkyně Raquel, mladá Španělka z Tenerife, která byla v Ostravě na Erasmu. Potkali se na jaře roku 2023, kdy Raquel zbývaly poslední dva měsíce z pobytu v Česku. I přes dalekých 3500 kilometrů, které od sebe dělí jejich domovy, si svou lásku udržely a pravidelně se navštěvují.

Raquel navíc stojí po Adamově boku od prvních chvílí s rakovinou a pomáhá mu vše zvládat. Jejich vztah je tak silným pilířem v Adamově boji. Ve videu zmiňuje i to, jak mluvili o dětech, o společné budoucnosti, a jak se tyto plány teď rozplývají. Ale láska a silné pouto mezi nimi přetrvává.


Adam se svou přítelkyní Raquel, která pochází z Tenerife.

„Něco tam je“

Během Vánoc v roce 2024 začal Adam pociťovat nové bolesti, tentokrát v zádech a kyčlích. Bolesti jen přibývaly, a proto se je rozhodl Adam řešit – dokonce vyrazil na pohotovost, kde mu sdělili, že je vše v pořádku. Přitom už nezvládal některé dny ani sedět ve škole a jindy plakal bolestí.

Na přelomu ledna a února tohoto roku skončil Adam opět v nemocnici, dopadlo to ale tak, že mu doktoři dali dva prášky na bolest a poradili, aby si našel fyzioterapeutku a neurologa. „I potom, co jsem jim několikrát řekl, že jsem onkologický pacient a jsem v remisi. Supr přístup, co?“ komentuje zacházení doktorů Adam.

S pomocí své kamarádky Sáry, která začala pracovat v nemocnici, našel Adam fyzioterapii, kam docházel dva měsíce, ale bez jakékoli změny. Přitom na onkologii v Ostravě odmítali Adamovi udělat magnetickou rezonanci.

Ostravská nemocnice tak dlouhodobě podceňovala Adamův stav. „Byl tam ten nejhorší přístup, jaký jsem kdy viděl.“ Neřídili se totiž podle plánů, díky kterým by měl Adam pravidelné magnetické rezonance. Doktor z onkologie jednoduše termín přesunul, místo každých tří měsíců, například na čtyři až pět měsíců.

Když se konečně dostavil datum rezonance, sdělil doktor z ostravské onkologie Adamovi: „Pane Choma, všechno je v pořádku.“

Ale v pořádku to nebylo

Adam všechno konzultoval se svou fyzioterapeutkou a vyhledal si neurologa, který mu předepsal několik různých testů – Adam tak měl naději, že se konečně dozví, co mu je. Jak se brzy dozvěděl, měl „něco v kostech.“

Vyrazil i s tatínkem na ostravskou onkologii s akutní žádankou na přešetření kyčlí, aby se zjistilo, zda je to skutečně nádor v kostech. Doktorka přes zdravotní sestru jen Adamovi vzkázala, že tomu nerozumí, že měl před třemi týdny magnetickou rezonanci mozku a páteře v pořádku.

„Co je na této situaci asi nejsmutnější je to, že neurolog se dožadoval o magnetickou rezonanci kyčlí, nikoli zad a hlavy, které sestra a doktorka zmiňovala.“

Nakonec Adamovi pomohla kamarádka Sára, a ještě ten den mu zařídila CT sken kyčlí. Nad výsledky se pozastavila nejen Sára, ale i další doktoři. „Adame, něco tam je.“

V nemocnici si Adama nechali týden a výsledky testů, které podstoupil, byly jednoznačné: rakovina se vrátila, tentokrát ale tím nejhorším možným způsobem. „Nedá se to vyléčit,“ popisuje Adam. „Sáře jsem dal magnetickou rezonanci, o které mi v Ostravě řekli, tři týdny zpátky, že je úplně v pořádku. Sára a ostatní doktoři v nemocnici to chtěli vidět, podívali se na rezonanci a řekli, že tam něco vidět je. V Ostravě pochybili.“


Adam během své první léčby vyrazil za Raquel na Tenerife.

Život, který přesahuje diagnózu

Tato zkušenost se stala jedním z důvodů, proč se Adam rozhodl svůj příběh sdílet. Nejde jen o něj – jde o další lidi, kteří mohou být odbýváni, protože „jsou mladí a nemůžou mít nic vážného“.

Dnes Adam otevřeně mluví o smrti. O tom, že mu zbývají týdny, možná měsíce života. Video „Můj příběh“, které Adam zveřejnil na svém YouTube kanálu, není depresivní. Je dojemné, upřímné, syrové – ale hlavně lidské.

„Je mi čerstvě dvacet tři let a miluju Raquel. Chci být pořád její podporou. Jsou dny, kdy pláču méně, jsou dny, kdy pláču více. Je mi neskutečně líto všech lidí okolo, kterým má smrt ublíží.“

Adam Choma není jen „kluk s rakovinou“. Je sportovec, syn, bratr, partner, kamarád. Je člověk, který v nejtěžších časech dokáže mluvit o životě s větší intenzitou než mnozí zdraví.

Jeho příběh by měl rezonovat – v ordinacích, nemocnicích, i mezi námi. Protože každý z nás může jednou být v jeho kůži. A měli bychom doufat, že v tu chvíli budeme mít tolik síly jako Adam.

Hodnocení článku je 92 %. Ohodnoť článek i Ty!

Chceš nám něco sdělit?Napiš nám

Napiš do redakce

Pošli nám tip na článek, reakci na daný článek nebo jakoukoliv zpětnou vazbu.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Štítky rakovina, florbal, Ostrava, léčba

Komentáře

Daniela Pešková

Nemám slov, je to šílený. Kdybych tak měla kouzelný prsten, přála bych si jediné, všechny nevyléčitelně nemocné lidi uzdravit. Adame slovo držte se Vám psát nebudu, ale napíšu Vám jediné, jste úžasný kluk a Váš příběh oslovil zajisté každého, kdo si Vás poslechl od začátku do konce. Slzy mi tečou a já si říkám proč se toto děje hodným lidem. Děkuji za Vaší upřímnost a chci věřit, že tady nějaká naděje stále je. Promiňte mi to, přeji Vám vše jen dobré a ....nemám slov. Daniela s rodino

Středa, 28. května 2025, 15:03Odpovědět

Jana Voracekova

Je mi to moc líto.

Středa, 28. května 2025, 11:39Odpovědět

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.
OSZAR »